"Starší lidé si uvědomují, že mohou žít mnoho let s tělesným nebo duševním omezením a hledají si proto novou formu bydlení," vysvětluje profesor Wahl, vedoucí Katedry sociální a environmentální gerontologie na univerzitě v Heidelbergu.

V České republice přibývá pacientů s Alzheimerovou chorobou a dalšími formami demence. S tím významně roste poptávka po domovech, které jim poskytnou ubytování a specializovanou péči. A trh reaguje. Například loni se pod značkou Grand Park otevřelo první zařízení v Havířově. Od dubna přijímá klienty druhý dům pro seniory v Hradci Králové a koncem roku začne fungovat třetí v Praze-Štěrboholech.

"Do pěti let chceme provozovat domov pro seniory v každém krajském městě a postupně bychom je rádi začali budovat i v okresních městech, třeba i s dalšími partnery," říká spolumajitel Grand Parku Ľubomír Vais.                    

Až donedávna byly domovy důchodců a pečovatelské domy pro seniory jedinou možnou volbou. Přesto v těchto zařízeních žije nízký podíl lidí starších 65 let – v Německu asi 5 % populace, ve Francii 6 %. U nás je podíl podobný. "V České republice je nedostatek lůžek pro seniory. Ze statistik ale vyplývá, že 80 % důchodců chce dožít doma," upozorňuje Jan Lorman z organizace Život 9 zaměřující se na pomoc seniorů prožít plnohodnotný život doma.

Zcela odkázána na péči druhé osoby je v Česku podle statistik pětina seniorů, tedy zhruba 400 tisíc lidí. Vyplývá to z analýzy, kterou nedávno vypracovala organizace Right At Home, jež patří mezi největší poskytovatele domácí péče na světě.

V současné době je tak potřeba najít střední cestu, která by důchodcům poskytla jak samostatnost, tak podporu. Nová institucionální řešení jako byty s asistenční službou umožňují nájemcům samostatný život a zároveň rychlou lékařskou péči a další podpůrné služby. Zajímavé jsou stále početnější nové formy bydlení, které senioři sami zakládají nebo spoluzakládají, aby mohli žít podle svých představ.

Z domu domovem

Dobrý příklad nové formy společného bydlení je francouzský obytný dům "Maison des Babayagas" (Dům Baby Jagy) v Montreuil u Paříže, který zajišťuje bydlení pro 21 starších žen. Přestože právně se jedná o veřejně soukromé partnerství mezi nájemci a místní samosprávou, je dům provozován nájemkyněmi jako družstvo. Hlavním cílem družstva je podle Iro Bardis, předsedkyně společenství nájemníků, nabídnout ubytování převážně osamělým ženám s nízkým příjmem.

Podle ní žijí ženy všeobecně déle než muži a mohou ve Francii dosáhnout v průměru menších úspor a důchodů. A to proto, že se staraly o rodinu a nebyly tak po delší dobu zaměstnány. Obdobná situace panuje i u nás. Češky se dnes v průměru dožívají téměř 82 let, což je o šest let víc než muži. Jejich průměrný důchod je přitom o 2 251 Kč nižší, než mají muži.

Obyvatelky francouzského domova využívají četné možnosti, které toto společné bydlení nabízí. Paní Bardis zdůrazňuje, že tyto ženy odmítají klišé "být starý znamená nedělat nic". Účel jejich společenství nájemníků spočívá v tom zůstat nezávislé, aktivně se účastnit společenského života a podílet se na demokratických rozhodovacích procesech. "Všichni bychom měli usilovat o nezávislost a zdravý život. Věříme, že naše angažovanost v problematice samostatnosti přinese dobro celé společnosti."

Podobné projekty již vznikají i v Čechách. Například senior Cohousing CZ zajišťuje seniorské komunitní bydlení. Na rozdíl od stárnutí v institucích je tento typ bydlení založen na vlastní iniciativě seniorů a jejich vzájemné podpoře a pomoci. Obyvatelé pokračují ve svém dosavadním životě v přirozeném sociálním prostředí.