Ústavní soud se zabýval případem z Ostravska, při kterém poškozený v důsledku nezaviněné dopravní nehody přišel o svůj automobil. Pojišťovna, u které byl viník nehody pojištěn, několik dní poté označila škodu za totální a přiznala poškozenému náhradu škody ve výši 230 tisíc korun. Pojistné plnění ale uhradila pojišťovna až 30 dní po nehodě.

Poškozený si pronajal na 23 dní náhradní vůz celkem za 32 200 korun, aby mohl dojíždět do zaměstnání a převážet děti do školy. Pojišťovna mu ale proplatila pouze necelé čtyři tisíce korun, protože nepovažovala dobu pronájmu za přiměřenou.

Stěžovatelem v tomto případu nebyl sám poškozený, ale pronajímatel náhradního vozidla. Prvoinstanční soud stěžovateli vyhověl z větší části, ale odvolací soud uznal jen malou část celkové sumy. „Vyšel přitom z toho, že náhradní vozidlo bylo poškozeným účelně využíváno pouze po dobu devíti dnů, tedy do chvíle, kdy mu bylo emailem sděleno, že vozidlo opravováno nebude,“ uvedl Ústavní soud.

Dosud měl totiž zpravidla na náhradní vozidlo nárok pouze ten, komu auto opravovali v servise. V případě, že pojišťovna rozhodla, že jde o totální škodu, náhradní auto ve většině případů nehradila, nebo hradila jen částečně po dobu, než se poškozený dozvěděl, že jde o totální škodu. A to bez ohledu na to, že poškozený dostal náhradu zničeného auta od pojišťovny i několik týdnů poté.

Ústavní stížnost je důvodná

Ústavní soud ale došel k závěru, že je potřeba se v souvislosti s poskytnutím náhradního vozidla zamyslet nad jeho účelností. „Lze mít v zásadě za to, že podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému, či totálnímu, poškození jeho vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou,” uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.

Jak dlouho bude možné v takovém případě náhradní auto užívat Ústavní soud již neřekl. Podrobně nastavit pravidla a sjednotit judikaturu by měl ale Nejvyšší soud. „Podle Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Není tak důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený,” upozornil soud.

Nemáte peníze? Pojišťovna zaplatí náhradní auto

Ústavní soud připomněl, že náhradní auto slouží u povinného ručení jako kompenzace za to, že řidič o to své ne vlastní vinou přišel. Upozornil také na to, že pojišťovny mají týdny na náhradu škodu, ale ne každý řidič může během několika dnů sehnat peníze na nové auto.

„Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny.”

„Premisa odvolacího soudu by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny,” dodal Ústavní soud a případ vrátil Krajskému soudu v Ostravě.