Připočítat je třeba ještě přepravu a podzemní ukládání zachyceného CO2, upozorňuje studie Reinharda Grünwalda z kanceláře Spolkového sněmu pro odhad dopadů použité techniky. Odhaduje, že náklady na výrobu jedné kilowatthodiny stoupnou při nasazení této technologie v Německu až na dvojnásobek ze současných tří až čtyř na pět až sedm eurocentů. Toto zvýšení označuje Grünwald za „cenu za zápas s klimatickými změnami“, kterou zaplatí podnikatelé a domácnosti. Předpokládá, že za dvacet let se tak proud z bezemisních uhelných elektráren dostane na stejnou cenovou úroveň jako dnes velice drahé obnovitelné zdroje, zejména biomasa a zemské teplo. O jaderné energetice, která podobně jako vodní, větrné, biomasové či solární elektrárny neprodukuje při provozu skleníkové plyny, se dnes nedoporučuje před německou veřejností mluvit – v příliš čerstvé paměti zůstávají loňské poruchy v Brunsbüttelu a Krümmelu. Ostré spory se vedou o prodloužení provozu stávajících 16 reaktorů a výstavba nových bloků je naprostým tabu. Současně roste odpor veřejnosti i vůči budování uhelných elektráren. Jímání a ukládání oxidu uhličitého z uhelných elektráren není zdaleka technologicky vyřešeno, uvedl v rozhovoru pro server týdeníku Spiegel chemik z oldenburské univerzity Jürgen Metzger: „Při podzemním skladování musíme vzít v úvahu i možnost zemětřesení, jaké přednedávnem postihlo třeba uhelné Sársko. Vše se musí nejprve vyzkoušet v malém,“ doporučuje. Vysoké budou i energetické náklady na samotnou separaci CO2. Vlastní spotřeba elektráren v důsledku toho stoupne o pětinu, což sníží jejich účinnost, tvrdí Metzger. Další informace: Uhelné zdroje dnes vyrábějí více než polovinu německé elektřiny. Podle druhu použitého paliva se množství vypouštěného oxidu uhličitého pohybuje od 0,84 kg na vyrobenou kilowatthodinu ve velkoelektrárně Mannheim (celkem 7,7 miliónu tun CO2 v roce 2006) po 1,2 kg v porýnském Niederaussemu a lužickém Jänschwalde (27,4 miliónu, resp. 23,7 miliónu tun). Uhelné elektrárny se na německých emisích skleníkových plynů pohybujících se kolem miliardy tun podílejí více než dvěma pětinami; na dopravu připadá přes čtvrtinu a na průmysl přibližně desetina. Pět největších elektráren na světě vyrobilo loni přes 300 miliard kilowatthodin a nevypustilo do ovzduší jedinou tunu oxidu uhličitého. Na prvních místech figurují brazilsko-paraguayská Itaipú na řece Paraná, čínské Tři soutěsky na Jang-c‘ a venezuelská Raúl Leoni na řece Caroní následované japonskou Kašiwazaki-Kariwa a jihokorejskou Ulčin (jaderné). Teprve na šestém místě nalezneme uhelnou elektrárnu, tchaj-wanskou Tai-chung (5 500 MW, 42 TWh), největší na světě i vypuštěnými 41,3 milióny tun CO2 ročně.