Někteří právníci tvrdí, že záruka v novém občanském zákoníku obsažena není a ani by být neměla, protože se zde objevila jen díky chybě při implementaci evropských předpisů. Jedním z uváděných argumentů je, že dvouletou záruku v českém pojetí nemá prakticky nikdo jiný na světě. Ministerstvo spravedlnosti se však shoduje s Ministerstvem průmyslu a obchodu na tom, že obdoba zákonné záruky je obsažena v ustanovení § 2 165 a nová je tedy pouze terminologie. Stejně to vidí i dTest. Spotřebitele ale zajímá především postup při praktickém řešení konkrétních každodenních situací. Jak to tedy bude po 1. lednu se zárukou vypadat?

Jakost při převzetí

Stále platí, že věc nesmí být při převzetí kupujícím vadná a má mít vlastnosti, jaké si strany mezi sebou ujednaly, které jsou pro danou věc obvyklé nebo je prodejce uvádí např. v reklamě. Jedná se o tzv. institut shody s kupní smlouvou, který se v novém občanském zákoníku bude jmenovat jakost při převzetí, obsah ale zůstane zachován. Co se ale stane, když požadované vlastnosti věc nemá? Pak má spotřebitel hned několik možností:

Projeví-li se vada v prvním půl roce po zakoupení zboží, má se za to, že zboží bylo vadné od počátku a zákazník může požadovat výměnu věci za novou a bezvadnou. Nová úprava je zde poněkud přísnější a stanoví, že výměnu věci nelze požadovat, pokud by taková výměna byla z povahy věci neúměrná, tedy například v situaci, kdy lze vadu bez zbytečného odkladu odstranit, třeba dotažením šroubku nebo výměnou baterie. 

Se zárukou nebo bez ní?

Spor se vede o § 2 165, který zní: „Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.“ Říkáte si, kde se vzal ten problém se zárukou, když se zde jednoduše píše, že svá práva můžeme uplatnit dva roky? Na vině různého výkladu je jedno jediné slovíčko. V původním návrhu nového občanského zákoníku totiž místo slovesa „vyskytne“ bylo sloveso „projeví“, což je dle odpůrců současné podoby dvouleté záruky situace, kdy se projeví vada, která je na věci od počátku, ale byla doposud skrytá. Naproti tomu vyskytnout se může i vada nová, která na věci v době nákupu nebyla, smyslem formulace je tedy požadavek, aby si zboží po dva roky uchovalo určité vlastnosti, tak jak tomu bylo doposud. Nejasnosti však definitivně rozptýlí až rozhodovací praxe soudů či novelizace zákoníku.

Pokud výměna za nové zboží ani snadné odstranění vady nejsou možné, spotřebitel se může rozhodnout, zda od smlouvy odstoupí, nebo bude chtít slevu z kupní ceny. Slevu lze požadovat v případě jakékoliv vady, ale pozor – věc nelze později reklamovat pro stejnou vadu, na kterou již byla prodejcem poskytnuta sleva!

Jakou vadu lze reklamovat?

Pokud se na zboží vyskytne vada, nebude již napříště podstatné, zda se jedná o vadu opravitelnou či neopravitelnou. Důležité bude, jestli vada představuje podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy, přičemž podstatné porušení je takové, že kdyby o něm zákazník věděl předem, smlouvu by neuzavřel. Všechna ostatní porušení jsou nepodstatná.

Příklad: Při nákupu rodinného vozu je hlavním kritériem kupujícího bezpečnost. Když se po roce užívání nového automobilu vyskytne závada, která má zásadní vliv na bezpečnost provozu vozidla, jde o podstatné porušení smlouvy, přestože je vada opravitelná. Kupující, pro kterého je bezpečnost zásadním kritériem pro výběr vozu, by si nikdy nekoupil auto, o němž by věděl, že takovou vadu má.

Pokud vada představuje podstatné porušení smlouvy, může si spotřebitel vybrat mezi odstoupením od smlouvy, slevou, či výměnou za nové bezvadné zboží, a může dokonce trvat i na opravě. Ale pozor – pokud včas neurčíte způsob, jakým chcete reklamaci vyřídit, bude se porušení smlouvy považovat za nepodstatné a vy můžete ztratit nárok na odstoupení od smlouvy nebo výměnu! Včas v tomto případě znamená „bez zbytečného odkladu“, nejlépe však již při uplatnění reklamace u obchodníka.

Když se vady na věci vyskytují opakovaně i po záruční opravě (na stejné věci 3x stejná vada, nebo 4x různá vada) nebo je vad více najednou (4 různé vady na jednom výrobku v okamžiku reklamace), může kupující požadovat výměnu za nové zboží, nebo odstoupení od smlouvy a vrácení peněz. Občanský zákoník výslovně nehovoří o počtech stejných nebo různých vad, pravidlo 3 stejných a 4 různých vad však vychází z mnohaleté soudní praxe, lze tedy předpokládat, že bude platit i nadále.

Nové zboží neznamená novou záruku

Důležitou změnou bude, že po výměně reklamovaného zboží za nové bezvadné nepoběží nová dvouletá záruka jako tomu bylo doposud. Záruční lhůta tedy bude 24 měsíců od data prvního nákupu zboží, a i když spotřebitel během tohoto období využije práva na výměnu zboží za nové, běží stále původní lhůta. Výhodnější tedy bude využít práva odstoupení od smlouvy a vrácení kupní ceny. Pokud si pak za vrácené peníze spotřebitel koupí stejné zboží znovu, začíná samozřejmě běžet nová dvouletá záruka. Nejedná se o chybu, ale záměr tvůrců zákoníku, kteří se takto snažili zabránit zneužívání práva. Nakonec tím ale bude bit prodejce.

Smluvní záruka

Zákon stanoví lhůtu pro uplatnění vad na 24 měsíců. Naproti tomu tzv. záruka za jakost, nebo také smluvní záruka, je nadstavbou minimálního standardu. Každý prodejce nebo výrobce může za kvalitu svého zboží ručit déle, než zákon vyžaduje. Pokud je na obale, v návodu nebo v reklamě uvedena doba použitelnosti delší, je to stejné, jako by na tuto dobu byla poskytnuta smluvní záruka. Zboží pak po uvedenou dobu musí být použitelné k obvyklému účelu a si zachovat obvyklé vlastnosti. Prodejce je vázán ze záruky minimálně stejnou dobu jako výrobce a pokud se v různých dokumentech liší informace o tom, jak je záruka dlouhá, platí ta delší. Pokud se ale liší informace na obalu a ve smlouvě, platí lhůta ve smlouvě.
Práva ze záruky za jakost/smluvní záruky se uplatní stejně jako ze zákonné odpovědnosti za vady, kterou jsme vysvětlili výše.

Záruční list a potvrzení o právech z vad

Prodávající musí na žádost každému kupujícímu písemně potvrdit jeho práva z odpovědnosti za vady, na které má ze zákona nárok. Důležité je zejména to, jak dlouho trvají, jaký mají rozsah a kde je uplatnit. Pokud je to třeba, musí prodávající kromě potvrzení kupujícímu jeho práva také srozumitelně vysvětlit. Platí, že prodávající má stejné povinnosti jako výrobce, tedy pokud třeba prodává věc, na které je uvedena pětiletá záruka, má spotřebitel právo ji po celou tuto dobu u prodejce uplatnit.

Pokud prodávající vystaví záruční list, poskytuje tím záruku za jakost, tedy garantuje zákazníkovi něco navíc oproti běžnému standardu. Stejnou váhu má také taková záruka uvedená ve smlouvě nebo na obalu výrobku. V žádném případě nemůže záruka vylučovat nebo omezovat zákonnou odpovědnost prodejce a spotřebitel má svá práva, i když mu je prodejce písemně nepotvrdil. Práva spotřebitele nelze vyloučit ani omezit, a to ani kdyby s tím spotřebitel souhlasil. Takový souhlas by pak byl neplatný a na možnost uplatnění spotřebitelových zákonných práv nemá žádný vliv.