Průměrný zisk vodáren se podle MF Dnes pohybuje kolem deseti procent, v některých případech je to však až čtyřicet procent. Ukazuje to přehled vyúčtování nákladů, které každý rok posílají vodárenské společnosti na ministerstvo zemědělství.

Vodárny jako mnopolní dodavatelé této komodity mají mít podle zákona přiměřenou marži. Přitom stát nikde nedefinuje, co to přiměřená marže je.

Rekordmanem ve výši zisku jsou za rok 2011 Severomoravské vodovody a kanalizace, u kterých zisk v poměru k celkovým nákladům přesáhl v minulých letech i hranici čtyřiceti procent. Výsledky za rok 2012 budou k dispozici až v létě 2013.

V porovnání s jinými energiemi jde o poměrně nadstandardní marže. Podle informací deníku MF DNEDS teplárny například uvádějí v průměru marži mezi pěti a sedmi procenty, někdy i méně.

Vyjádření společnosti SmVaK, zaslané po vydání článku

Společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a. s. (SmVaK) nevykazuje nadstandardní „marže“, nemá mimořádnou dividendovou politiku a není rekordmanem v tvorbě zisku ve vodárenství, jak uvádí dnešní tisk. SmVaK vykazuje výnosnost zhruba 5,5 % z vloženého kapitálu u odpadních vod a jejich čištění (stočné) a 6,5 % u vody pitné. Platná legislativa umožňuje uplatnit až 7 % z vloženého kapitálu. SmVaK je pod touto hranicí. V roce 2012 měla společnost druhou nejnižší cenu v České republice. Stejně tak letos je s celkovou cenou 70,27 korun včetně DPH pod celorepublikovým průměrem a patří opět k nejlevnějším, když v některých krajích se ceny dostaly nad 80 korun za metr krychlový.

SmVaK opakovaně prokázal, že jeho zisk se netvoří výlučně cenovou politikou, ale plyne současně z vysoké efektivity. Zároveň je velmi podstatné, že společnost je výjimkou z pravidla mezi vodárenskými firmami v ČR, neboť je historicky také vlastníkem všech kanalizací, vodovodních sítí a ČOV. Protože je vlastníkem privátním, nemůže a nesmí využívat veřejné prostředky – například dotace EU na výstavbu a modernizaci infrastruktury. Investuje tedy ze zisku.

V porovnání s cenami v České republice jsou ceny SmVaK o 5 až 8 % nižší. V roce 2012 proběhla u SmVaK opakovaná cenová kontrola na ceny uplatněné v roce 2009 a konstatovala:„Nebylo zjištěno porušení platných cenových předpisů“. Tvorba zisku na akcii je 0,105 koruny na 1 korunu základního kapitálu, tedy mírně nad 10 %. Dividendy, hrazené na jednu akcii jsou tak u SmVaK podstatně nižší, než u jiných vodárenských společností.

Texty z včerejšího tisku se těmito zásadními okolnostmi vůbec nezabývají a navíc srovnávají SmVaK – vlastníka infrastruktury - s vodárenskými společnostmi, které nemají potřebu investovat do obnovy a rozvoje sítí, protože infrastrukturu nevlastní a investice tedy zajišťují majitelé – v drtivé většině případů obce a města, případně s menšími vodárenskými společnostmi, které jsou v majetku měst a obcí. Ta jsou navíc příjemcem dotací. Na tyto a další okolnosti SmVaK důrazně upozorňoval už při historických výhradách Finančního ředitelství Ostrava k tvorbě zisku. Pokuta, kterou původně Finanční ředitelství navrhovalo, nikdy nenabyla právního účinku, protože bylo konstatováno, že „výsledek zjištění kontroly není obhajitelný“. Jinými slovy společnost tvoří zisk přiměřený, a to také proto, aby z něj řešila investiční potřeby.

SmVaK ročně vynakládá nad úroveň odpisů svého infrastrukturního majetku více než 100 milionů korun na investice. To je zásadní rozdíl proti společnostem, které toto dělat nemusí, protože majetek nevlastní. Prostředky musí SmVaK sám generovat nad úroveň odpisů ze zisku.

Společnost SmVaK nechala zpracovat na ceny uplatněné v kritizovaných letech 2007 a 2008 nezávislý znalecký posudek, který konstatuje, že zisky zahrnuté v cenách SmVaK jsou zcela přiměřené a odpovídají jak rozvojovým potřebám, tak potřebám naplnění fondů a výplaty dividend. Není tedy v žádném případě pravdou, že společnost SmVaK inkasuje nepřiměřené marže či zisky.