Rozdělený trh

Český telekomunikační úřad (ČTÚ) podle studie na poli mobilních služeb nevytváří kvalitní konkurenční prostředí tzv. pro-market, kde firmy mezi sebou dle jasných a férových pravidel soutěží, ale etabluje prostředí pro-business, kde firmy mají jasně rozdělené trhy a konkurenční boj jen předstírají. Ten, kdo nejvíce trpí za oligopolní stav v důsledku selhání kontroly, je zákazník – obyčejný občan –, který nemá možnost svobodného výběru.

Buďme spravedliví a uveďme hned v začátku, že ne všichni operátoři mají úplně nadstandardní zisky. Vodafone funguje téměř s třetinovou marží, než 02 a ani ne polovoční než T-mobile. I tak je marže Vodafone dva až třikrátm vyšší, než jiné úspěšné společnosti v jiných oborech (Viz. tabulka níže).

"Je sice pravda, že nízký počet hráčů na trhu sám o sobě nemusí znamenat, že si operátoři nekonkurují; avšak při pohledu na nadstandardní zisky českých operátorů díky předraženému volání, které čeští spotřebitelé musí platit, a to v kombinaci s nízkou kvalitou sítí, musíme logicky dojít k závěru, že si čeští operátoři vskutku nekonkurují. Ve funkčním konkurenčním prostředí by totiž ani drahé a ani nekvalitní volání nebylo reálně možné: společnosti by mezi sebou o zákazníky a zisky soutěžily jak cenou, tak službami. To se však v ČR neděje. Čeští mobilní operátoři tak v plné obnaženosti praktikují kvintesenciální oligopolní chování." Uvádí studie.

Instistut ve zprávě uvádí, že předražené volání v ČR  omezuje možnosti fyzických a právnických osob podnikat, kontaktovat své obchodní partnery, zaměstnance a hledat potencionální zákazníky a nové obchodní příležitosti. Ještě palčivější je však situace při snaze o dobytí zahraničních trhů. K tomu nám brání nejenom geografická vzdálenost a jazykové a možná i kulturní rozdíly, ale také přirážka ve formě cen za tzv. roaming. Ceny za volání a sms jsou sice Evropskou komisí regulovány, ale to je pořád málo. Zasáhnout by měl i český stát. Nebýt však Evropské komise, platíme za roaming ještě mnohem více. Co ale ani komise nereguluje, jsou datové přenosy. Proto, jestli třeba uvažujete, že při cestě ze zahraničí ve vlaku pošlete emailem domluvenou nabídku po nějakém obchodním jednání, tak na to rychle zapomeňte. Něco takového je pro obyčejného živnostníka naprosto nepředstavitelné.

Nadstandardní marže tuzemských operátorů

Velice průkazným faktem potvrzujícím absenci konkurenčního prostředí je v tomto případě nejen výše obratu jako takového, ale zejména pak poměr obratu firmy k zisku – tzv. marže. Ta je totiž u českých mobilních operátorů nebývale vysoká.

Nadstandardní marže ukazuje následující tabulka srovnání marží s jinými úspěšnými firmami

Tabulka ukazuje tržby mobilních operátorů za roky 2008-2010 v poměru k a) čistému zisku (označeno jako „Marže I“); b) k EBITDA15 (označeno jako „Marže II“). Pramen: Studie Informačního institutu

U společnosti Telefónica O2 v průběhu let 2008-2010 sice došlo ke snížení tržeb, ale na druhou stranu došlo ke zvýšení Marži I, a to z 44% na 45% a poté na 49%. U Marže II lze pozorovat stejný trend, kdy ta se zvýšila z 44% na 45% a poté na 49%. Společnosti T-Mobile se podobně jako u O2 snížily tržby, ale zvýšila Marže I z 27% na 30% pro rok 2009 i 2010. Marže II se společnosti zvýšila z 33% na 37% a poté na 38%. Vodafonu se také snížily tržby, ale jeho Marže I z 13% nejdříve stoupla na 14% a poté klesla na 11%. Maže II se společnosti z 15% v letech 2008 a 2009 snížila na 14%. Z těchto uvedených marží lze vypozorovat dvě zaznamenáníhodné charakteristiky českých operátorů:

Čeští mobilní operátoři jsou víceméně imunní vůči hospodářské krizi. ČR, tak jako celou Evropu, ale i svět postihla ekonomická recese. Ta má svůj původ v hypoteční a následné finanční krizi ve Spojených státech Amerických. Ve chvíli, kdy celý západní svět „utahuje opasky“, velké, ale i malé firmy propouštějí, šetří kde se dá, nebo vyhlašují insolvenci či přímo bankrot, tak čeští operátoři a jejich marže jsou ve své podstatě nedotčeny a v některých případech dokonce rostou. V současné situaci pro mnohé firmy vskutku záviděníhodná situace.

Čeští mobilní operátoři mají vůči stejně velkým firmám nebývale velké marže. Čeští operátoři se řadí mezi 100 největších firem v ČR podle tržeb, proto jsme se rozhodli vzít 5 největších českých firem, které, na rozdíl od mobilních služeb působí v konkurenčním prostředí a porovnat jejich marže. Toto srovnání bylo také zakomponováno do následující tabulky. Z té je již na první pohled je očividné, že se jedná o naprosto rozdílná čísla. Například Marže I největší české společnosti Škoda Auto se v průběhu let 2008-2010 změnila z 5% na 2% a poté na 4%. Marže II měla podobný průběh, když se nejdříve snížila ze 7% na 3% a poté zvýšila na 5%. Vývoj marží této společnosti tak v podstatě kopíroval průběh krize v tomto období. Současně lze automobilový průmysl považovat za extrémně konkurenční, jelikož na trhu působí celá řada značek a výběr produktů je tak pro zákazníka opravdu široký. U ostatních společností Marže I i II dosahovaly maximálních hodnot 7%. Tedy dočista jiné hodnoty, než hodnoty okolo 45% u českých mobilních operátorů.

c) Neobvyklé jsou i marže českých operátorů v rámci svých skupin v jiných zemích. Porovnání Marže II jednotlivých operátorů v různých zemích nám totiž umožňuje efektivní srovnání srovnatelného. Autoři studie srovnávají marže u společnosti T-Mobile a Telefónica O2 ve svých skupinách za rok 2011.

Aktuálně nejvyšší marže tak má například T-mobile v Chorvatsku (46,9%), následuje ČR (46,6%) a Slovensko (43,3%). Na opačném konci jsou Rumunsko (26,6%),  Rakousko (27,4%) a Nizozemsko (28,9%). SOusední Německý T-mobile si drží marži v úrovni 39,9 procenta.

Telefónica je na tom s výší marže o něco "hůře".  Nejvyšší marže Uruguai (45,7%), Chile (44,8%), Venezuela (43,8). Česká Telefónica je hned za Venezuelou s marží 43,7%. Nejnižší marži má pak v sousedním Německu (24,2%).

Předražené volání

Byla-li by realita taková, že se u českých operátorů jednalo o prozíravost jejich managamentu, vrchol vyspělost a efektivního chování, nemohl by proti jejich bohatým maržím nikdo nic namítat. Bohužel tomu tak není. Na jejich zámožné marže přispívá český spotřebitel, a to ve formě předraženého volání. V této sekci bude prezentována v současně době nejkompaktnější metodika mezinárodního mobilního volání od OECD, potvrzující skutečnost o nejdražším mobilním volání v celé E.U. a v mnoha případech i v celém vyspělém světě.

Příklad : S 30 hovory a 100 sms za měsíc se ČR umístila jako třetí nejdražší v rámci OECD. Dražší volání v tomto spotřebním koši mají již jen v Maďarsku a Kanadě. Uvnitř E.U. se tak ČR umístila jako druhá nejdražší. Průměrná cena volání v OECD je USD 16,83 PPP, kdežto v ČR to je 25,59, tedy o 52% více než je průměr v OECD (včetně ČR).

U modelu 100 hovorů a 140 sms; 300 hovorů a 225 sms se ČR v obou případech umístila suverénně jako nejdražší ve všech státech OECD, a tedy i uvnitř E.U. U 100 hovorů byla průměrná cena v OECD USD 33, kdežto v ČR USD 58,81, tedy o 78% více, než je průměr zemí OECD (včetně ČR).

S počtem 300 hovorů byla průměrná cena mobilního volání USD 64.32 a v ČR USD 140, tedy o 118% vyšší, než je průměr zemí OECD (včetně ČR).

„Cena většiny pevných a mobilních služeb v ČR zůstává výjimečně vysoká, v porovnání s jinými zeměmi OECD, i když ceny mobilních služeb klesají. V některých segmentech trhu jsou telefonní tarify v ČR nejvyšší v OECD a až čtyřikrát vyšší než na nejlevnějších trzích. Takto vysoké ceny jsou jak anomálií, tak i výraznou zátěží pro domácnosti i podnikatele.“ Říká studie jako závěr k cenové politice.

Závěrem? Česko je díky našemu ČTÚ pro mobilní operátory ZLATÝ DŮL. (Čtěte také: Mít v Česku banku je zlatý důl, jaké vyplácejí vlastníkům podíly)

 TIP: Mobilní internet v Česku? Nejhorší v Evropě!