Přípravy na penzijní reformu mohou zastavit snad jen předčasné volby, o které ovšem parlamentní většina nemá nejmenší zájem. ODS by tratila, Věci veřejné jsou politicky ztracené již dnes a TOP09 by sice nejspíš ukrojila z části koláče občanských demokratů, nicméně by neměla s kým vládnout… nebo by se musela spojit se současnou opozicí. A tak se nezbývá než připravit na chystané změny.

Velká penzijní reforma spočívá na vytvoření 2. pilíře založeného na principu penzijních fondů. Kdo bude chtít tento pilíř využít, „vyvede“ (tzv. opt-out) 3 procentní body svého důchodového pojištění do některého z penzijních fondů vedeného u penzijní společnosti. Ty sice ještě nevznikly, ale již mnohé z prvních mají podané žádosti o licenci u České národní banky. Nevýhodou je, že další 2 % z vyměřovacího základu pro výpočet sociálního pojištění bude muset zájemce přihodit „ze svého“.

Hlavní nevýhody 2. pilíře penzijní reformy

Politická rizika

Současná podoba penzijní reformy má řadu vrásek na kráse. A bohužel se nejedná o stařecké vrásky zrcadlící životní zkušenosti. Největší z nevýhod je rozhádaná politická scéna, kde více než o dlouhodobý zájem jde o krátkodobé získání voličských hlasů v příštích volbách. A tak koalice prosazuje reformu na desetiletí, kterou opozice hlásá zrušit již po příštích volbách.

„Pokud by vláda silou prosadila povinné vyvádění peněz do soukromých fondů, já bych se vůbec nebránil nechat se inspirovat třeba v orbánovském Maďarsku. Hrozilo zhroucení financí a sáhl k tomu, že soukromé fondy převedl pod stát. Nic jiného takovému státu pak do budoucna nezbude, to je evidentní,“ hlásal kupříkladu současný poslanec, hejtman a při činu dopadený příjemce úplatku David Rath. A není jediný z opozičních politiků, kdo chce reformní kroky současné vlády po volbách zvrátit.

<%Anketa256%>

Politické riziko je největší hrozbou připravovaného penzijního systému. Nemusíme chodit ani do extrémního Maďarska, kde byly soukromé fondy druhého pilíře zkonfiskovány a přičleněny k průběžnému. Vláda tím dostala hotovost na úhradu části dluhů za příslib, že lidé v budoucnu dostanou vyšší důchod z průběžného systému. Stačí se podívat na sousední Slovensko, kde od založení dôchodkových správcovských společnosti došlo ke změnám pravidel již několikrát.

Nemožnost odchodu a výplata penze

Vedle politických rizik jsou i další nevýhody současné podoby penzijní reformy. Často diskutovanou je nemožnost odchodu ze systému. Jakmile člověk jednou vstoupí do 2. pilíře, už se z něj nedostane. Vstup do penzijního systému je tak svou závažností postaveno nad svatbu, z níž lze zákonným způsobem odejít rozvodem.

Odrazující je také způsob výplaty naspořených prostředků. Ty lze získat buď formou doživotní penze, doživotní penze s výplatou pozůstalostní penze po dobu dalších tří let, nebo penze na 20 let. Současná podoba neumožňuje ani částečné jednorázové vyrovnání, přičemž vzhledem ke konstrukci příspěvků by bylo adekvátní umožnit jednorázový výběr 40 % naspořených prostředků včetně zhodnocení odpovídající zvýšeným platbám sociálního pojištění.

Politické riziko v tomto případě ale hraje roli i „politické naděje“. Možnost odchodu i změna způsobu výplaty naspořených prostředků je pouze otázkou změny zákona.