Delší a zdravější život

Očekávaná délka života roste v celé Evropě. Podle OECD každý rok o tři měsíce. Podle očekávání vzroste do roku 2040 na 90 let. V České republice se náš život jen od sametové revoluce prodloužil rovnou o sedm let. Podle Evropské komise bude do roku 2060 bezmála třetina všech Evropanů v dnešním důchodovém věku.

Laik předpokládá, že většina lidí se stárnutí obává. Méně fyzické síly, bolavé klouby, nižší příjmy a méně pracovních příležitostí, to jsou jen některé z problémů, které jsou se stářím často spojovány. Možná proto platí, že čím mladší generace, tím kratší dobu chce žít. Pro české seniory je osmdesátka samozřejmost a většinou by rádi oslavili i devadesát let. Třicátníci jsou na tom přesně opačně. Hned každý pátý tvrdí, že se nemusí dožít ani osmdesáti. „Důvody mohou být různé. Svou roli jistě hraje strach ze závislosti na ostatních ve stáří, ať už fyzické nebo finanční. Generace dnešních rodičů zažila mnohé společenské změny a nejistota z budoucnosti je u nich znát. Dnešní aktivní čtyřicátníci jsou zvyklí na vysoké pracovní tempo a uvědomují si, že ani jejich životní styl není úplně příkladný. A tak jsou zjištěné výsledky projevem realistických očekávání,“ myslí si Petr Soukup, proděkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a sociolog.

Kdy jsme ale skutečně staří? „To, co vnímáme jako stáří, se postupem času mění. Lidé totiž dnes žijí delší a zdravější život,“ vysvětluje Sergei Šerbov z Mezinárodního institutu aplikované systémové analýzy (HASA), který je předním rakouským think-tankem.

Podle HASA dnes „stáří“ ve skutečnosti začíná až v 74 letech. Tento výpočet je založen na počtu zbývajících let života oproti běžnému počtu již prožitých roků. Skutečně staří jsme totiž podle vědců až ve chvíli, kdy nám do konce života zbývá 15 a méně let.

A jaká je tedy naděje vzrůstajícího počtu starších lidí na dobrý život? Jedním z ukazatelů, který vědci používají, je takzvaná „očekávaná délka života ve zdraví“ (anglicky Healthy Life Years – HLY). Ta nám říká počet let, po který bude osoba určitého věku žít bez vážných zdravotních problémů. Průměrný Čech může po dosažení 65 let žít ve zdraví ještě devět let, v Německu je to jen sedm.

Vyberte si, jak svůj život prožijete

Zdraví je ale jen jedním z měřítek kvality života, přestože pro mnoho z nás je tím nejdůležitějším. Pro Čechy zdaleka nejvíc, jak ukazuje nedávný průzkum švýcarské poradenské společnosti Swiss Life Select o stárnutí české populace. Jako důležitý jej uvádí devět z deseti Čechů. Dostatek financí v penzi a další faktory v řebříčku důležitosti u Čechů zaostávají s velkým odstupem.

Důležitost připisovaná dobrému, zdravému životu ve všech směrech se může zdát zřejmá. Zdůrazňuje ale, kam až společnost dospěla v chápání toho, co je pro život důležité. „Mnozí Češi se vědomě snaží udržet si zdravou životní úroveň, ať už tím, že budou více cvičit nebo omezí stres. Fyzické a duševní zdraví přitom nelze dost dobře oddělit. Poté, co splníme počáteční zdravotní požadavky, nastupuje širší škála potřeb. V tomto ohledu jsou v Evropě nejdál senioři ve Švýcarsku,“ popisuje Petr Soukup.

Švýcarsko má totiž výrazně vyšší HDP na osobu a zároveň nižší míru chronických nemocí. Proto dává smysl, že v zemi dochází od posunu od základních problémů směrem k jiným oblastem. Pro švýcarské penzisty jsou tak důležité hodnoty jako vzdělání, nebo přístup k informacím. Ty v českém průzkumu skončily na naprostém chvostu žebříčku.

Dalším příkladem může být důraz, který Švýcaři připisují vztahům s jinými lidmi. Potvrdil to i výzkum Global Age Watch Index. Devět z deseti Švýcarů nad 50 let má podle něj hustou podpůrnou síť přátel a blízkých, na které se mohou v případě nouze spolehnout.

Pocit štěstí a životního naplnění tak pramení ze dvou věcí: zapojení do společnosti a možností dělat svobodná rozhodnutí. To je užitečné měřítko, protože se soustředí na nezávislost, která je pro Čechy i další národnosti extrémně důležitá.

Aby byla přitom naše svobodná rozhodnutí skutečně svobodná, musíme je činit nezávisle na ostatních a zároveň musíme vidět jasný vliv na náš vlastní život. Hodnocení životních podmínek pomocí nezávislosti pak může doplnit tradiční „objektivní“ měřítka a zahrnout další aspekty stárnutí.

Aktivní stárnutí: Být mobilní a mít kontrolu nad životem

Podle předního odborníka na stárnutí a profesora Alana Walkera z univerzity v britském Sheffieldu je náš pohled na stárnutí překonaný. Čeká nás totiž revoluce dlouhověkosti. Její kořen je jasný, jsme zdravější. Během „aktivního stárnutí“ tak zůstáváme společensky angažovanými občany, kteří ve své práci nalézají uspokojení i po šedesátce a ve svém běžném životě prahnou po nezávislosti.

Čechy však déle pracovat neláká. Do důchodu se nejčastěji chystají, co nejdříve je to možné. Třetina chce odejít přesně v důchodovém věku. Zůstat ve své práci co nejdéle by chtěl jen každý osmý a ani o novou kariéru v důchodu není podle průzkumu Swiss Life Select velký zájem.

Jak změnit podzim života

Odchod do penze je klíčová chvíle v životní cestě mnoha lidí. Jak ovlivňuje schopnost jednotlivce žít nezávisle? „Výrazně ji zlepšuje,“ odpovídá profesor epidemiologie na prestižní pařížské univerzitě Paris Ouest Université Versailles Saint Quentin Marcel Goldberg. „Podle našeho výzkumu jsou lidé po odchodu do důchodu šťastnější. Jejich zdraví zároveň zůstává na stejné úrovni. Důchodci získávají více flexibility a svobody, nejsou tolik omezení povinnostmi. Pokud jsou zabezpečení, mohou vést bohatý a různorodý společenský život.“

V českém prostředí ale výzkum jisté mezery naznačuje. Šest z deseti českých důchodců vidí potřebu sociální změny, pokud jde o postoj společnost k seniorům. Jejich další obavy jsou i prozaičtější: na větší nápor není připraveno zdravotnictví nebo sociální služby.

Do důchodu se ale přesto těšíme. Nejvíce na své koníčky a na cestování. Důchodci si pak ve skutečnosti volného času skutečně užívají, namísto cestování ho ale tráví s rodinou. Již současní důchodci však prahnou po nezávislosti. A pomoci jim v tom musí i společnosti. Nezávislost je totiž klíčem k blahobytu celé společnosti. A proto si závěrem připomeňme slova Francouzky Jeanne Calment, která zemřela až v úctyhodných 122 letech a stala se tak nejdéle žijícím člověkem na světě: „Každý věk má své radosti i starosti.“

Článek vyšel na webu žijemedéle.cz společnosti Swiss Life ČR v rámci projektu dlouhověkost.