Daňové přiznání k dani z nemovitostí za rok 2010 musí podat jen ten, kdo v loňském roce v příslušném katastru koupil, prodal, zdědil, obdržel darem či daroval nemovitost a zároveň mu nějaká nemovitost zbyla. Pokud se daňový poplatník „zbavil“ všech nemovitostí v dané oblasti, stačí tuto skutečnost daňovému úřadu pouze oznámit.

Samotnou daň z nemovitosti platí každý, kdo je k 1. lednu příslušného roku majitelem nemovitosti. V případě, že dojde k prodeji či darování nemovitosti v průběhu roku, nový majitel má daň grátis - a zaplatí ji až za následující rok.

Může se hodit:

---

- Daň z nemovitosti - jaké jsou sazby?
- Daňová kalkulačka pro výpočet daní za rok 2009
- Daňový kalendář pro rok 2010 - kdy platit jaké daně
- Vzory tiskopisů k daním za rok 2009

---

Vyplnit daňové přiznání je ale noční můrou pro většinu daňových poplatníků. A to i v případě „pouze“ čtyřstránkového daňového přiznání k dani z nemovitostí. Co patří do které kolonky?

Doporučené pomůcky ke čtení článku: Daňové přiznání k dani z nemovitostí a příslušné Pokyny k vyplnění daňového přiznání k dani z nemovitostí.

Úvodní informace - úvodní komplikace

Potíže mohou nastat již při vyplňování prvního pole - „Finančnímu úřadu v, ve, pro“. Zatímco daň z příjmů je placena a daňové přiznání podáváno finančnímu úřadu v místě bydliště, daň z nemovitostí a její daňové přiznání náleží finančnímu úřadu v místě, kde se nachází nemovitost. Jenže... katastrální území nejsou totožná s působností finančních úřadů. Podle informací z finančního úřadu ani neexistuje jednoznačný způsob, jak příslušný finanční úřad dohledat. Jedinou možností je „tipnout“ správný úřad podle místa nemovitosti a tam se doptat, zda příslušný katastr pod ně spadá. Pokud nikoli, zpravidla budou schopni poradit, kterému finančnímu úřadu vaše daňové přiznání náleží.

Daňovým identifikačním číslem (pole 101) je buď přidělené číslo, nebo v případě fyzických osob (nejčastěji) rodné číslo.

Daňové přiznání k dani z nemovitostí podávají fyzické i právnické osoby na stejném formuláři. V buňkách 102 a 103 se rozhoduje, o jakou „osobu“ se jedná. Vždy je doplněno buď rodné číslo, nebo IČ.

Zabýváte-li se zemědělstvím či chovem ryb, označte tuto skutečnost v buňce 104. Počty listů daňového přiznání a příloh je vhodné vyplnit až na závěr, kdy je již zřejmé, kolik listů bylo zapotřebí.

Většina daňových poplatníků zaškrtne, že podává daňové přiznání „řádné“. Pouze v případě, kdy došlo ke změně v již vlastněných nemovitostech v příslušném daňovém obvodě, podává se daňové přiznání „dílčí“, v němž jsou vyznačeny pouze změny proti předchozímu stavu. „Opravné“ přiznání je podáváno v případě, kdy poplatník zjistí chybu v již podaném daňovém přiznání, ale stihne ji opravit ještě před termínem podání daňového přiznání. V takovém případě finanční úřad nebere ohled na předchozí daňové přiznání a zabývá se pouze posledním (včas) podaným. „Dodatečné“ daňové přiznání podává poplatník v případě, že nestihne termín pro opravu chyby v termínu pro podání řádného daňového přiznání.

Je-li podáváno dodatečné daňové přiznání, důvod je třeba uvést v políčku 106. Datum vedle tohoto pole je datem vyplnění daňového přiznání - v případě podávání opravných daňových přiznání je brán zřetel na přiznání s nejmladším datem.

Přiznání k dani z nemovitostí je podáváno za rok 2010.

I. oddíl - osoby a obsazení

První oddíl daňového přiznání je určen pro zadání osobních údajů o daňovém poplatníkovi. Zadávají se informace o fyzické či právnické osobě podle toho, kdo daňové přiznání podává.

Kontaktní údaje je vhodné zadávat. V případě, že finanční úřad shledá nějaké nesrovnalosti či bude-li potřebovat doplnit nějaké přílohy, může vás kontaktovat i telefonicky či e-mailem, což je rychlejší a pružnější varianta než poštovní obsílka. Ta by následovala beztak poté, co byste na telefonickou či e-mailovou výzvu dokumenty nedoložili.

Čísla účtů není třeba uvádět. Mohou být užitečná pouze v případě, kdy očekáváte vrácení přeplatku daně. Protože o přeplatek je třeba ale vždy požádat a v žádosti je možné specifikovat způsob vrácení přeplatku (např. na účet či složenkou), je i v tomto případě údaj nepodstatný. Platbu finančnímu úřadu je třeba beztak specifikovat v platebním příkazu a účet, z něhož peníze odešly, finanční úřad záhy zjistí.

II. oddíl - daň z pozemků

První, co může mást v oddíle \"Údaje k dani z pozemků\", je vyznačení druhu pozemku (řádek 201) - zejména v případě, že je daňové přiznání podáváno za více pozemků různých druhů. V takovém případě je však třeba vyplnit více listů údajů k dani z pozemků, vždy pro každý typ pozemku samostatně. Jednotlivé listy se číslují a ke každému listu se vypisují samostatné přílohy.

Datum zápisu vkladu vlastnického práva se uvádí pouze ve výjimečných případech. Muselo by dojít k podání vkladu na katastr nemovitostí v loňském roce a zároveň by o tomto nebylo pravomocně rozhodnuto, nebo nedošlo k uzavření dědického řízení do konce roku, v němž zůstavitel zemřel. V obou případech je majitel nemovitosti povinen podat daňové přiznání do 3 měsíců po vzniku právních účinků vkladu - a právě z tohoto důvodu se datum zápisu/vzniku právních účinků vkladu do daňového přiznání uvádí.

Pokud je pozemek do vlastnictví převeden v souvislosti s převodem bytu nebo domu, je tato skutečnost poznačena zaškrtnutím kolonky č. 203.

Název obce (č. 204), katastrálního území (č. 205) a kód katastrálního území (č. 206) by měl být k dispozici již z vkladu na katastr nemovitostí, případně by měl být k dohledání na katastru nemovitostí.

Následuje tabulka s přehledem parcel (č. 207). Vždy se uvádějí všechny parcely daného druhu nemovitosti (tedy podle označení v buňce 201). Parcelní číslo a výměra je vždy uvedena na listu vlastnictví či přímo v kupní (nebo darovací) smlouvě. Z právních vztahů je nejčastější vlastník (V) nebo spoluvlastník (SV). Je-li pozemek zastavěn nemovitými stavbami, pak jejich výměru uveďte do sloupce d). Toto se týká především pozemků druhu E - zastavěná plocha a nádvoří.

Výměra osvobozených pozemků od daně z nemovitostí nemusí být vždy shodná s velikostí pozemku v parcelním čísle. Může být osvobozena pouze část - např. ta, na níž je umístěna měřičská značka nebo geodetický bod. Částečné osvobození se může týkat i případu spoluvlastnictví, kde jeden ze spoluvlastníků je od daně osvobozen (např. obec, kraj, stát, veřejná vysoká škola apod.). V takovém případě je uvedena výměra odpovídající podílu ve vlastnictví \"osvobozené instituce\" (např. u pozemku ve spoluvlastnictví vysoké školy a soukromé firmy, kde soukromá firma spoluvlastní 30 %, bude u pozemku o výměře 1 000 m² osvobozeno 700 m²). Právní důvody osvobození se uvádějí do sloupce f) a vycházejí zejména ze zákona o dani z nemovitostí. \"Poslední rok osvobození\" se udává u termínově omezených osvobození (např. u restituce či ekologických oprav objektů). Pokud se jedná o souběh osvobození a pro důvody uplatnění osvobození je vymezeno pole 209.

Ve spodních políčkách tabulky se sečtou celková výměra pozemků zaznamenávaného druhu, zastavěné plochy nemovitými stavbami a celková výměra osvobozených pozemků od daně z nemovitostí. Pokud je pozemků/parcelních čísel více, lze použít vložený list.

Následuje výpočet daně za konkrétní druh pozemku.

Do řádku 210 se vloží rozdíl mezi výměrou pozemků a výměrou staveb na pozemcích uvedených v tabulce (č. 207). Triviální. Zato buňka 211 přináší mnohem těžší oříšek. Je potřeba vyhledat vyhlášku Ministerstva zemědělství ČR č. 412/2008 Sb. ve znění novely č. 427/2009 Sb. s přílohou s průměrnými cenami zemědělských pozemků. Pokud je navíc uvedená cena vyšší než 3,80 Kč/m², lze pro hospodářské lesy a pro rybníky s intenzivním chovem ryb použít cenu 3,80 Kč/m². Tímto způsobem se stanovuje cena (a následně základ daně) pouze zemědělských pozemků (druh pozemků A, B, C a D). U ostatních je daň stanovena odlišným způsobem.

Následuje cvičení z matematiky prvního stupně základní školy. V buňce č. 212 se vynásobí buňky č. 210 a 211 se zaokrouhlením na celé koruny nahoru (tedy i 1,01 Kč se zaokrouhlí na 2 Kč). Sazba daně (buňka 213) je 0,75 % z vypočtené ceny (v buňce 212) pro ornou půdu, chmelnici, vinici, zahradu či ovocný sad a 0,25 % pro ostatní zemědělské pozemky vč. lesů a rybníků.

Základem daně pro nezemědělské pozemky (buňka č. 214) je jejich výměra. Sazba daně (buňka č. 215) se oproti loňsku zdvojnásobila - pro stavební pozemky činí nově 2 Kč/m² a pro ostatní vč. zastavěných ploch a nádvoří 0,20 Kč/m².

U stavebních pozemků se základní sazba ještě násobí koeficientem podle velikosti obce (řádek č. 216). Ten se pohybuje od 1,0 v obcích do 1 000 obyvatel po 4,5 v Praze. Obec ovšem může koeficient obecně závaznou vyhláškou zvýšit o jeden stupeň (v Praze na 5,0; to je též aktuální pražský koeficient), nebo o jeden až tři stupně snížit. Zda došlo k úpravě koeficientu je třeba zjistit na internetových stránkách či na vývěsce příslušné obce.

Nastává čas výpočtu daně z pozemků (řádek č. 217). Její výpočet závisí na druhu pozemku, pro který je list vyplňován. Pro zemědělské pozemky se vypočítá vynásobením základu daně z řádku č. 212 a sazby daně z řádku č. 213, pro ostatní základem daně z řádku č. 214 a sazbou daně z řádku č. 215, přičemž u stavebních pozemků se násobí ještě místním koeficientem z řádku č. 216.

Daň ovšem ještě není konečná. Je třeba spočítat ještě osvobození od daně. Výměru osvobozených pozemků do řádku 218 stačí přepsat z pole č. 208 sloupce c). Výši osvobození lze zjistit dvojím postupem - je-li osvobozená celá výměra daného typu pozemku ve vlastnictví daňového poplatníka, stačí přepsat do buňky č. 219 částku odpovídající výše daně z buňky 217. Je-li ovšem osvobozená pouze část, je třeba výši osvobození vypočítat stejným způsobem, jakým se počítala daň - tolik říkají Pokyny k vyplnění daňového přiznání. A co tím chtěl berňák říci? Nic jiného, než že se uplatní poměrná část daně. Dosahuje-li kupříkladu spočítaná daň výši 1000 Kč a zároveň je-li daňově osvobozeno řekněme 10 % pozemků, vypočtená výše osvobození (buňka č. 219) musí vyjít 100 Kč.

Výsledná daňová povinnost (řádek č. 220) se spočítá jako rozdíl daně z nemovitostí z řádku č. 217 a výši osvobození z řádku č. 219.

Zajímavý matematicko-daňový problém přináší výpočet spoluvlastnického podílu. Pokud podáváte daňové přiznání za pozemky ve vašem výlučném vlastnictví, nemusíte se buňkou 221 vůbec zabývat. Pokud podáváte daňové přiznání za jeden pozemek daného druhu pozemků ve spoluvlastnictví, pak můžete využít postup uvedený v Pokynech - a použít podíl uvedený v listu vlastnictví. Máte-li ovšem v jednom katastru více pozemků stejného druhu v různých podílových spoluvlastnictví, musíte si spočítat vážený spoluvlastnický podíl. Ovšem existuje i jiná možnost.

Při dotazu \"fiktivního daňového poplatníka\" na jednom konkrétním finančním úřadu dotázaná správkyně daně začala do telefonu doslova lomit rukama a prý ať to nekomplikuji a ať u konkrétních parcelních čísel, u nichž je spoluvlastníkem, uvede výměru odpovídající jeho spoluvlastnického podílu. Způsob mnohem jednodušší, ovšem je vhodný pouze po předběžné domluvě se správcem daně.

Daňová povinnost z řádku č. 222 (další položka označovaná jako daňová povinnost...) odpovídá výši spoluvlastnických podílů. Je-li daňové přiznání (resp. část za konkrétní druh pozemku) podáváno výhradním vlastníkem, vnese se částka z buňky č. 220 (příp. 217, neuplatňuje se daňové osvobození). Je-li ovšem některý pozemek ve spoluvlastnictví, tato daňová povinnost je příslušným poměrem (z řádku č. 221) upravena.

Zdá se vám daňová povinnost nízká? Nezoufejte, je zde další místní koeficient, tentokráte v řádku 223 podle § 12. Ten může obec stanovit závazně platnou vyhláškou ve výši 2, 3, 4 nebo 5 a k dohledání by měl být na vývěsce či na internetových stránkách obce. Koeficientem se násobí výsledná daň za všechny pozemky a stavby v katastru obce s výjimkou zemědělských pozemků druhu A a B.

Výsledná daňová povinnost za daný druh pozemku (č. 224) se vypočítá vynásobením daňové povinnosti (č. 222) a místního koeficientu (č. 223).

Celý postup je třeba opakovat pro všechny druhy pozemků, které vlastníte v daném katastrálním území.

III. oddíl - daň ze staveb

Listy daně ze staveb jsou obdobné listům daně z pozemků. U předmětu daně ze staveb (řádek č. 301) je vhodné upozornit zejména na stavby a jednotky užívané pro podnikatelskou činnost, jejichž sazba daně je výrazně vyšší než u nepodnikatelských nemovitostí. Přitom pokud např. v bytě podniká nájemník, nemusí tuto skutečnost pronajímateli (tedy majiteli bytu, čili daňovému poplatníkovi) ani sdělit... Pro vyšší sazbu daně (\"podnikatelské tarify\") stačí podnikatelskou činnost provozovat na převažující části podlahové plochy.

Informace z buněk č. 302 až 305 jsou identické s daní z pozemků.

Pro vyplnění tabulky Stavby nebo jednotky (č. 306) by informace měly být uvedeny v listu vlastnictví, případně na kupní či darovací smlouvě. Důležité je uvést parcelní číslo pozemku, na němž se stavba či jednotka nachází - zpravidla bývá pozemek či jeho část převáděna se stavbou, a je tudíž potřeba vyplnit i část přiznání k dani z pozemků. Je-li ovšem celý příslušející pozemek zastavěn, neplatí se z něj daň z pozemků, ale pouze se uhradí daň ze staveb.

Rok dokončení stavby byl důležitý pro osvobození novostaveb od daně z nemovitostí. Toto osvobození je již zrušeno, rok dokončení v daňovém přiznání zůstal. Další sloupce tabulky jsou obdobné jako v tabulce u daně ze staveb. (Ekvivalentní funkci má i řádek č. 308).

Buňka č. 307 zahrnuje součet všech ploch daného typu staveb. Narozdíl od pozemků chybí součet osvobozené plochy.

U bytů a jiných samostatných jednotek se daň vypočítává z upravené podlahové plochy. Z tohoto důvodu je v buňce č. 309 uvedena podlahová plocha jednotek (tj. u staveb typu R, S, T, U, V a Z) a v buňce č. 310 koeficient 1,2, kterým se podlahová plocha upravuje. Do základu daně ze staveb (řádek č. 311) se pak vepíše u staveb výměra zastavěné plochy (přepsáno z



Základní sazba daně ze staveb (č. 311) se liší podle druhu stavby. Je též přehledně zobrazena v Pokynech k vyplnění daňového přiznání. Pohybuje se v rozmezí od 2 Kč/m² do 10 Kč/m².

Jedná-li se o stavbu (nikoli o jednotku), zvyšuje se daň za každé další nadzemní podlaží. Počet \"dalších\" (tedy nad 1. nadzemním podlažím) nadzemních podlaží, která přesahují 2/3 plochy stavby, se vepíše do řádku č. 313. Zvýšení základní sazby daně odpovídá 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží (řádek č. 314).

Následují další místní koeficienty... algoritmus pro vložení koeficientu do buňky 315 se zdá být komplikovaný, je ovšem pouze roztrhaný mezi několik částí (viz Pokyny, kde je poměrně dobře zapsaný).

Pro bytové domy a byty s příslušenstvím (konkrétně stavby typu H, I, R a Z) může obec vyhláškou místní koeficient zvýšit o jeden stupeň, případně snížit o jeden až tři stupně - a to i pro jednotlivé části obce. Zda k úpravě koeficientu došlo, by mělo být oznámeno na vývěsce či na internetových stránkách obce.

U ostatních druhů nemovitostí (J, K, L, M, N, O, P, S, T, U, V) může obec vyhláškou stanovit koeficient 1,5. Navíc u staveb k rekreaci (J, K) umístěných v národním parku nebo I. zóně chráněné krajinné oblasti je automaticky stanoven koeficient 2,0 - který platí současně i s případným koeficientem 1,5 (a výsledný koeficient, pokud obec v národním parku či I. zóně CHKO koeficient 1,5 zavede, bude činit 3,0).

Výsledná sazba daně z řádku 316 je součtem základní sazby daně (řádek č. 312) a zvýšení za nadzemní podlaží (řádek č. 314), vynásobený koeficientem z řádku 315. Výsledek se zaokrouhluje na dvě desetinná místa podle aritmetických pravidel. Jak by se postupovalo v případě, že poplatník vlastní více nemovitostí stejného druhu s různým počtem podlaží? Optimálním způsobem by zřejmě bylo vyplnit každou takovou nemovitost na samostatný list. Na škodu ovšem opět není komunikace s finančním úřadem.

Daň ze staveb (řádek č. 317) je součinem sazby daně (řádek č. 316) a zastavěné či upravené podlahové plochy (řádek č. 311). Ovšem ani tím výpočet nekončí.

Je-li v bytovém domě nebytový prostor, je třeba uvést jeho výměru (do řádku č. 318). Nerozhoduje přitom, zda je v podzemním či nadzemním podlaží. Nejedná-li se o zemědělskou prvovýrobu nebo o stavbu osvobozenou od daně, zvýší se daň o 2 Kč za každý metr čtvereční nebytové plochy - výsledné zvýšení se uvede v řádku 319.

Podléhá-li osvobození od daně ze staveb pouze část stavby, spočítá se podíl osvobození k celkové výměře - a zaokrouhlený se vloží do buňky č. 320. Tímto poměrem se vynásobí daňová povinnost z buňky č. 317 a do řádku 321 se vepíše výše osvobození.

Políčku 322 je označeno jako daňová povinnost. Získá se součtem daně ze staveb (č. 317) zvýšená o případnou přirážku za nebytový prostor v domě (č. 318) a snížená o případné osvobození od daně (č. 321). Daň se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

Ani daňová povinnost ještě není částka, kterou bude daňový poplatník za daný druh stavby platit. Ještě je třeba zjistit, zda si obec daň nezvýšila místním koeficientem 2, 3, 4 nebo 5 (zjistit z vývěsky či internetu a vložit do buňky č. 323) a po jeho vynásobení \"daňovou povinností\" zjistíte \"výslednou daňovou povinnost...\" (buňka č. 324).

Vyplnění listu opakujte do úplného vyčerpání... druhů nemovitostí v daném katastru.

IV. oddíl - údaje k dani z nemovitostí

Blížíme se do finále. V řádném (či opravném) přiznání lze buňky 401 až 403 přeskočit - ty slouží pouze k vyčíslení změn oproti předchozímu daňovému přiznání (např. pokud došlo ke změně druhu pozemku, jeho přikoupení či částečnému prodeji apod.).

Celkovou daň z pozemků pro nasycení buňky č. 404 je třeba sečíst buňky č. 224 ze všech listů k dani z pozemků podávaných finančnímu úřadu. Pro celkovou daň ze staveb a vyplnění buňky č. 405 se sečtou buňky č. 324 ze všech listů k dani ze staveb. Výsledný součet pro buňku 406 a výsledná daňová povinnost je otázkou triviálního součtu daně ze staveb a z pozemků.

Daňové přiznání nemusí podávat pouze daňový poplatník. Může se nechat zastoupit (řádek 407) kupříkladu daňovým poradcem - v takovém případě se jedná o zástupce zmocněného. Nemovitosti mohou vlastnit i nezletilí. Ovšem nemohou sami podávat daňové přiznání (chtějte záležitost, s níž mají potíže i dospělí, po nemluvněti). V takovém případě jsou zastoupeni nejčastěji zákonným zástupcem. Ustanoveného zástupce mohou mít kupříkladu lidé zbavení svéprávnosti.

-Více na Hypoindex.cz