Nízké úrokové sazby z vkladů i nízké úrokové sazby z úvěrů dělají vrásky ve finančních výkazech stavebních spořitelen. Svým klientům se zavázaly vyplácet pevný úrok před několika lety, kdy se za peníze na trhu ještě platilo, ale dnes, kdy jsou peníze skoro zadarmo, musí nadále platit nepřiměřené úroky. Naopak úvěry jsou levné a o úvěry ze stavebního spoření tak není dostatečný zájem. Hypotékám konkurovat nemohou.

Tržní podmínky vedly v uplynulých letech stavební spořitelny k hledání možností, jak se s drahými klienty rozloučit. Exkomunikaci klientů jako první zahájila Raiffiesen stavební spořitelna koncem roku 2012 a stihla již dvě kola výpovědí. Inspirovat se nechala Modrá pyramida na jaře 2013, řady rozšířila o pár měsíců později ČMSS a v jejich šlépějích šla i Stavební spořitelna České spořitelny. Jen Wüstenrot – stavební spořitelna stála opodál… až dosud.

Každá stavební spořitelna využila jinou možnost k výpovědi drahých smluv. Mezi důvody se nacházelo přespoření cílové částky, nedostatečné spoření, ale i odkaz na Obchodní zákoník a výpověď bez udání důvodu. To využila Stavební spořitelna České spořitelny (Buřinka) a vzbudila nemalý rozruch. Vztahuje se, či nevztahuje ustanovení Obchodního zákoníku na občanskoprávní vztahy?

Buřinky se nakonec zastala i Česká národní banka: „Předně je potřeba uvést, že smlouva o stavebním spoření naplňuje pojmové znaky smlouvy o vkladovém účtu, a proto je smlouva o stavebním spoření upravena […] i ustanoveními obchodního zákoníku.“

Česká národní banka sice není soud a v případě soudního sporu by se justice mohla postavit na klientskou stranu, její názor je ale dostatečně respektovaný a může svou autoritou ovlivnit i soudní verdikt. A to přesto, že je v zájmu ČNB, aby stavební spořitelny drahé smlouvy vypovídaly.

České národní bance jde především o stabilitu bankovního sektoru, jehož jsou stavební spořitelny součástí. Ovládají poměrně hodně peněz, které ale mohou klienti (téměř) kdykoli vybrat. Drahé vklady a levné úvěry navíc zvyšují riziko stavebních spořitelen. Zbaví-li se spořitelny „drahých“ klientů, jejich riziko klesne.

Ani podle ČNB ovšem ustanovení Obchodního zákoníku nemůže využít každá stavební spořitelna ve všech případech: „Ustanovení § 715 odst. 2 obchodního zákoníku je tzv. dispozitivním ustanovením, od kterého se smluvní strany mohou odchýlit, nelze tedy a priori konstatovat, že stavební spořitelny mohou smlouvu o stavebním spoření vypovědět podle ustanovení § 715 odst. 2 obchodního zákoníku ve všech případech, záleží vždy na smlouvě mezi klientem a stavební spořitelnou (včetně všeobecných obchodních podmínek).“

Wüstenrot – stavební spořitelna (WSTS) dosud stála stranou výpovědí starších smluv. Nyní se ale nechala inspirovat Buřinkou. „Wüstenrot mi vypověděl smlouvu, jelikož už pro ně nebyla výhodná,“ uvádí Jana Koláčková v diskusi na Hypoindex.cz. Výpovědi smluv našemu portálu potvrdila Helena Dušková, tisková mluvčí skupiny Wüstenrot: „Výpovědi smluv o stavebním spoření se týkaly několika tisíc klientů.“

Zatímco Buřinka se odkazovala na Obchodní zákoník, Wüstenrot – stavební spořitelna nalezla možnost výpovědí starších smluv v Občanském zákoníku. „Wüstenrot – stavební spořitelna vypovídala smlouvy uzavřené do konce roku 2003, a to podle § 582 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platného do 31. 12. 2013, který se vztahuje na smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013 (blíže viz § 3028 přechodných ustanovení odst. 3 nového občanského zákoníku), resp. podle Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření,“ přiblížila Helena Dušková.

-Petr Zámečník | Více na Hypoindex.cz