Většina lidí si představuje, že se čas v důchodu budou věnovat hlavně svým zálibám a rodině. Ovšem výměr důchodu z České správy sociálního zabezpečení jim často vezme všechny iluze. Najednou zjistí, že i když odváděli na sociálním pojištění poměrně vysoké částky, výše penze neodpovídá jejich představám. Část z nich se pak rychle vrací do práce.

K rozčarování výše penze dochází proto, že většina lidí nemá reálnou představu o výši své budoucí penze. Jejich představy jsou obvykle o několik tisíc korun vyšší, než jaká je následně realita.

Navíc navzdory očekávání mnohých se důchodcům nesnižují výdaje. Jen se mění jejich spotřebitelský koš. Více jsou akcentovány léky a zdravotnické potřeby, naopak méně např. elektronika. Proto je u důchodců i jiná výše inflace, než je běžně udávána.

Vzhůru do práce i v důchodu

Část důchodců se tak vrací do práce. V současnosti jde asi o 158 tisíc osob. Největší podíl činí lidé s vysokoškolským vzděláním. Tito lidé mají často zkušenosti a praxi, které mohou mladším kolegům nabídnout. Navíc jsou často ke svému zaměstnavateli velmi loajální.

Poněkud jiná situace je u OSVČ. Samostatně výdělečně činní lidé v mnoha případech odvádí nižší sociální pojištění, a mají tak nižší důchod. Proto velmi často pokračují v práci i přes dosažení důchodového věku.

Není to ovšem specialita jen České republiky. Stejně je na tom většina zemí Evropy. Třeba v Německu a Holandsku se počet pracujících lidí ve věku 60 až 64 let za deset let (2000 – 2010) zdvojnásobil. A to ještě není nic proti Švýcarsku nebo Švédsku, kde pracuje kolem 60 % důchodců i po dosažení důchodového věku.

Z čeho žít v důchodu

Navzdory masivní účasti v tzv. třetím pilíři čili v doplňkovém penzijním spoření je příjem tuzemských důchodců tvořen z více než 95 % státním důchodem. Většina lidí si před odchodem do penze nedokázala naspořit dostatek prostředků (investic), aby příjem z nich byl relevantním zdrojem příjmu v důchodu.

Jedním důvodem nízkých úspor penzistů je, že část důchodců měla pro naspoření důchodu příliš krátký investiční horizont. Druhým důvodem je čisté spolehnutí se na stát, že se o člověka postará. Do soukromých investičních programů šla tak jen velmi nízká částka, která nemohla i přes dostatečně dlouhý investiční horizont, stačit pro naspoření potřebné částky.

Sice může někdo namítnout, že lidé nemají pro spoření dostatek prostředků, že jejich příjmy jsou příliš nízké, ale to je jen část příčiny nízkých investovaných částek. Větší část je dána nepříliš vysokou finanční gramotností.

Přesto, vzhledem k demografickým trendům (nejenom v ČR, ale i v Evropě), budou lidé nuceni si na důchod spořit výrazně prostřednictvím soukromých investic. Jen spoléhání na stát nebude s velkou pravděpodobnostní pro alespoň trochu finančně klidný život v důchodu stačit. Je to trend, který se děje všude v Evropě. Stárnutí evropské populace má za následek snižování významu státních důchodů.

Důchod a zkušenosti ze světa

V anglosaských zemích je nízký podíl příjmů z prvního pilíře dán historicky. Třeba v případě Velké Británie nedosahuje státem zajištěný příjem ani 50 % celkových příjmů v důchodu. To stejné platí i v USA, kde státní penze slouží jen jako naprosté minimum, a to ještě pro vybrané skupiny občanů. Nicméně i v zemích kontinentální Evropy začíná příjem ze soukromé penze nabývat stále více na významu, a to i v zemích jako je Švýcarsko či Holandsko.

Nicméně příjmy ze státní penze jsou v řadě evropských zemí stále dominantní. Jde třeba o Francii, Německo či Švédsko. Avšak ve Švédsku a Francii je do státní penze započítáván i příjem z tzv. druhého pilíře.

Ještě méně jsou lidé závislí na příjmu ze státní penze v Asii. V tamní kultuře hraje velmi důležitou úlohu rodina. Ta se totiž o člověka v penzi postará. Třeba v Jižní Koreji tvoří příjem od státu asi jen 30 % všech příjmů v penzi. Kromě rodiny hrají v Asii velkou úlohu i soukromá zabezpečení na penzi.

-Šimon Finemon | Více na Investujeme.cz