Pracovat zadarmo pro stát není povinné rozhodl Ústavní soud
27. 11. 2012 – 17:26 | Zákony | Redakce NašePeníze.cz | Diskuze:
Nálezem ze dne 27. listopadu 2012 zrušil Ústavní soud povinnost osob, jež jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu tzv. veřejnou službu. Úřad práce tak nesmí uchazeče jež službu odmítne vyřadit.
Ústavní soud (ÚS) dospěl k závěru, že tzv. veřejná služba je v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod. Porušuje čl. 26 odst. 3 Listiny – právo na přiměřené hmotné zajištění občanů, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací – neboť rozsah veřejné služby po dobu až 20 hodin týdně již po uplynutí dvou měsíců, kdy je uchazeč v evidenci, nepředstavuje vhodný a přiměřený prostředek k dosažení tvrzených cílů právní úpravy (prevence sociálního vyloučení a udržení pracovních návyků).
(ÚS) také dospěl k závěru, že veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti. Rozsah až 20 hodin týdně navíc představuje nepřiměřené břemeno pro uplatňování zákonem vymezených práv, jež jsou uchazečům přiznána jako součást hmotného zajištění. Tato povinnost přitom může s ohledem na její vnější prvky způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny.
Veřejná služba je nakonec v rozporu i s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. Za odměnu ve smyslu tohoto článku přitom Ústavní soud neuznal plnění poskytovaná uchazečům o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti, hrazení zdravotního pojištění apod.), jejichž rozsah je stejný bez ohledu na to, zda se uchazeč o zaměstnání povinnosti konat veřejnou službu podrobil, anebo zda k jejímu výkonu ani povolán nebyl.
Ministryně práce a sociálních věcí Ludmily Müllerové k nálezu Ústavního soudu uvedla: „Ústavní soud zrušil povinnou veřejnou službu na základě věcných výhrad, nikoli procesních. Nejprve se tedy musíme se zněním nálezu detailně seznámit, abychom mohli rozhodnout, zda se pokusíme koncept veřejné služby nově nastavit s podmínkami, na které Ústavní soud odkazuje. V tuto chvíli je zřejmé, že rozhodnutí Ústavního soudu nabývá účinnosti až po jeho vydání ve Sbírce zákonů, do té doby se tedy zatím nic nemění.“